Stáhněte si novější aplikaci Internet Explorer 8
ZDE

SVĚTÝLKA

BÁSNIČKY, ŘÍKADLA A PÍSNIČKY
používané při cvičení s dítky
(masáže: 6 - 10 měsíců / 10 - 18 měsíců)


BÁSNIČKY a ŘÍKADLA:


DOBRÝ DEN I Dobrý den, dobrý den, to je ale krásný den. Dobrý den, dobrý den, hodně lásky přejem všem. BUMTARATA Bumtarata na buben, bumtarata kdo je ten ...? (Pepíček) JAK SE JMENUJEŠ Jak se jmenuješ, my se na tě ptáme. Jmenuje se Matěj, my mu zatleskáme. JELO AUTO Jelo auto kolem města, zatroubilo - tů tů. PAN DOKTOR Šel pan doktor na návštěvu, zaťukal – ťuk, ťuk, ťuk, zazvonil - crrrrrrr, utřel si boty a už tam byl. KOCOUR DAREBÁK To je louka, to je les, to je kočka, to je pes, a tudy darebák kocour oknem vlez. DOMEČEK To je střecha, to jsou dvě světýlka, to jsou dvě peřinky, tady jsou dvířka, a kdo chce navštívit domeček, zazvoní na tenhle zvoneček, cililink, cililink. ZAVÍRÁM LES Zavírám, zavírám les, aby sem nikdo nevlez, ani kočka, ani pes. Vleze-li sem bába, ať z ní bude žába, vleze-li sem dědek, ať z něj bude dudek, vleze-li sem panna, ať z ní bude srna, vleze-li sem mládenec, ať z něj bude brabenec. Zavírám, zavírám les, aby sem nikdo nevlez. KLEPU Klepu tiše na čelíčko, tiše klepu na čelo – otevř oči, má včeličko, ať je u nás veselo. BERANY, BERANY, DUC Máme doma berana a ten trká rohama, berany, berany, berany, berany, berany, duc. RUCE Ruce, ruce, ručičky, máte malé prstíčky, máte hebké dlaně, zatleskáme na ně. PLACIČKY Paci, paci, pacičky, upečeme placičky. Dáme do nich rozinky, i oříšek malinký, zamícháme do nich med, dobrou chuť a jezte hned. ŠIJU BOTY Šiju boty do roboty, od soboty do soboty. Nemám chleba ani sejra, kočka mi to všechno snědla, udělala kšc! ŠILI ŠEVCI Šili, šili, ševci boty, sedlákovi do roboty, šili, šili, ševci boty, sedlákovi do pole. šidli, šidli švec, zlámal kopytec. Zlámal kopyto, odpusťme mu to. PEKAŘ PEČE HOUSKY Pekař peče housky, uždibuje kousky. Pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva. VAŘILA MYŠIČKA KAŠIČKU Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku. Tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc. A na toho se nedostalo a tak běžel do komůrečky na homolečky, tam se napapal. LECHTÁNÍ Běžela myška po kuchyni, sebrala tam sýr hospodyni a odnesla sýr maličký do pelíšku pro dětičky. Tomu dala velký kousek, tomu dala malý kousek, tomu dala velký kousek, tomu dala malý kousek. Jen maličkému nedala a pro jiný pospíchala. Utíkala, utíkala a pak tuhle zalechtala. TO JE TÁTA To je táta, to je máma, to je dědek, to je bába, to je vnouček, malý klouček. ŽABKA Vařila žabka kaši, volala: Pojďte braši, pěkně mi tu pomáhejte, na kaši si pochutnejte. Tomu dala do hrníčku, tomu dala na mističku, tomu dala plnou lžičku, tomu dala jen kapičku, snědli kaši za chviličku. Maličkému nic nedala, jenom na něj zavolala: Ty jdi spát, ty jdi spát, když si nechtěl pracovat. HLADOVÝ MATLAFOUSEK První (ten) vaří, druhý (ten) smaží, třetí (ten) peče, čtvrtý (ten) krájí, pátý (a ten) malý mrňousek, hladový matlafousek, na peci se válí. POČÍTADLO Nikoho to nenapadlo, z ruky máme počítadlo: jedna, dva, tři, čtyři, pět, závidí nám celý svět. PRSTY V HRSTI Všechny svoje prsty, schováme si v hrsti. Spočítám je hned. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. PEČENÝ BRAMBORY Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd. Brambory pečený, byly málo maštěný. JAK POMÁHAJÍ PRSTY Hola, hoši, do práce, pomáhejme mamince: Ty udělej polínka a ty roztop kamínka, ty udělej kašičku, ty dej na stůl vázičku. Ty, malý, se dívej a pěkně nám zpívej. KOČKA STRAKATÁ Naše kočka strakatá měla čtyři koťata. Jedno bílé, druhé černé, třetí pěkně dvoubarevné a to čtvrté strakaté po mamince okaté. PRSTY ZVÍŘÁTKA Brum, brum, medvěd bručí, bzum, bzum, čmelák bzučí. Mňau, mňau, kočka mňouká, hů, hů, sova houká. Bé, bé, ovce bečí, mé, mé, koza mečí. Kvá, kvá, žába kváká, krá, krá, vrána kráká. Hop, hop, jelen skáče, béé, béé, dítě pláče. PRACUJEME Můj palečku, chlapečku, co jsi dneska dělal? S tím chlapečkem pracoval jsem, s tím chlapečkem maloval jsem, s tím chlapečkem tancoval jsem a s tím maličkým, zpívali jsme písničky. A co my děláme? Pracujeme, malujeme, tancujeme a zpíváme. KLUCI Já jsem palec. Řeknu vám: Nejsem dlouhý, sílu mám, rád ostatním pomáhám. Já jsem ukazováček, šikovný a dobráček. Já jsem prostředníček, nejdelší bratříček. Já jsem prsteníček, čekám na zlatníček. Já jsem malý malíček, skáču jako zajíček. My jsme kluci jako buci: Paleček, ukazováček, prostředníček, prsteníček a nejmenší z nás malíček. OSPALCI Jeden hajá – hajaja, druhý spí jak Bajaja, třetí oči zavírá, čtvrtý také usíná. Ty velký tiše buď a bratříčky neprobuď. Teď chlapečci vstali, už se dost vyspali: Jeden, dva, tři, čtyři, pět, půjdou k mámě na oběd. MEDVĚD PRODAVAČ Tenhle medvěd prodává med: Dá lištičce sestřičce, dá veverce do hrnce, ježkovi dá medu soudek, zajíčkovi dá na zoubek. Zvířátka se radují, medvědovi děkují. PĚT LIŠTIČEK Pět lištiček přiskákalo, pět lištiček přichvátalo. První v kamnech zatopila, druhá rendlík postavila, třetí kaši navařila, čtvrtá cukrem posypala, pátá volá:“hošíčku, pojď jíst dobrou kašičku a nespal si hubičku“ BĚŽELA MYŠKA Běžela myška okolo bříška a šůůůp do pupíčka. UTÍKEJ Běží myška po polici, nese s sebou homolici. Myško malá maličká, utěč, číhá kočička, utíkej, utíkej! KOVEJ, KOVEJ Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě. Okovej mi levou, pravou, pojedeme spolu travou. ŠIJE, ŠIJE ŠVEC Šije šije švec, zlámal kopytec. Zlámal kopyto, odpusťme mu to. LEVÁ, PRAVÁ Levá pravá, levá pravá, tak se chodí do světa, kdo to splete můj ty světe, to je velký popleta. Levá pravá, levá pravá, ze schodů i ze vrátek, kdo to splete můj ty světe, nevrátí se nazpátek. HONZA JEDE Honza jede z kopečka, vrzají mu kolečka. Honza jede, nemá koně, Honza jede, tahá za ně. SENO, SLÁMA Levá – pravá, seno – sláma, levá – pravá, seno – sláma, Je tu táta, je tu máma, je tu děda, je tu bába. Levá – pravá, seno – sláma. BRAMBORA Kutálí se ze dvora takhle velká brambora. Neviděla, neslyšela, že na ni padá závora. „Kam koukáš ty závoro?“ „Na tebe ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák.“ V KOMOŘE JE MYŠ Mámo, táto, v komoře je myš. Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá. Mámo, táto, už tam není nic. ŽÁBA LEZE PO ŽEBŘÍKU Žába leze po žebříku natahuje elektriku, nejde to, nejde to, necháme to na léto. LEZE, LEZE PO ŽELEZE Leze leze po železe, nedá pokoj až tam vleze. MÁM DVĚ UŠI Mám dvě uši k naslouchání a dvě oči na koukání. Dvě nožičky na chození a dvě ruce na mazlení. ČMUCHY, ČMUCHY Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky. Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky. Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly. Očka, aby viděla, ouška, aby slyšela. Pusinka je na papání a nosánek na čmuchání. Čmuchy, čmuchy, čmuch. MÍSÍM BOŽÍ DÁREK Mísím, mísím boží dárek, až pomísím budu válet, až poválím, budu píct, až upeču, budu jíst. MAKOVÝ ZÁVIN Takový, takový je závin makový. Uválíme, naplníme, upečeme, potom sníme. Mňamy, mňamy, mňamy, jen od mojí mámy. ŘEŽME DŘÍVÍ Řežme dříví na polínka, ať má čím topit maminka. Řežme dříví, tužme síly: řízy, řízy, řízy, říz. MELEME KÁVU Meleme meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno zrnko pryč. (druhé, třetí, čtvrté) Už tam není nic. MYŠIČKO, MYŠ Myšičko, myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš. VRÁNA LETÍ Vrána letí, nemá děti, my jich máme jako smetí. My je všechny rádi máme, my vám žádné neprodáme. (radši si je vychováme) (polechtáme) TETKA Tetka, kam jdete, co to nesete? Pantoflíčky a střevíčky nosím po světě. TÁTA DUPE Táta dupe: Dupy, dup. Máma cupe: Cupy,cup. Děda klape: klapy, klap. Babka šlape: šlapy, šlap. Vnouček ťape: ťapy, ťap. Dupy, dup, cupy, cup, klapy, klap, šlapy, šlap, ťap, ťap, ťap. KLÍČEK OD MEDU Běžela liška po ledu, ztratila klíček od medu. Kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá. ZVONY Velké zvony dělají bim bam bim bam bim bam. Menší zvonky dělají cink cink cink cink. A malé zvonečky dělají cililink cilillink. ADAM Máma má Adama, Adam dupe nohama: Dupe dupy, dupy, okolo chalupy. KOZA LÍZA Dupy, dupy, nožky, nohy, koza Líza ta má rohy. Trky, trky, takhle trká, do Matýska pořád strká. Cupy, cupy, zelí chroupá, koza Líza není skoupá, o zelí, o zelí hned se s tebou rozdělí. BEDLA Stojí, stojí bedla, ráda by si sedla a vzala si pletení, noha už jí dřevění. KDYŽ JSEM ŠEL Z HUB Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub. Našla ho Johana s dlouhejma nohama. Já na ni dup, dej sem ten zub, nebo ti vytrhnu z drdolu chlup! Au! ESKYMÁCKÉ PUSINKY Eskymáci, to jsou máci, ti když nemaj žádnou práci, sundají si holinky, dávají si pusinky. LEZE ŽÁBA Leze žába do bezu, já tam za ní polezu. Kudy ona, tudy já, budeme tam oba dva. RAK Rak leze z díry, vystrkuje kníry, za ním leze račice, má červené střevíce. Bába se ho lekla, na kolena klekla. Nic se bábo nelekej, na kolena neklekej. Já jsem přece hodný rak, já mám všechny děti rád. ( had ) SLUNCE Dneska slunce přišlo k nám, my jsme jeho zlatý chrám. Zlatou kolébkou budeme sluníčku, jen a jen v dobrém srdíčku. Kdo má v srdci sluníčko, má na tváři úsměv a červené jablíčko. PETRKLÍČ U potoka roste kvítí, říkají mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč. ŠNEČKU, ŠNEČKU Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky a trojníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček. JEŽEK A OVCE Tiše, tiše ježek spí, kdo ho vzbudí, toho sní. Já mám doma ovci, můžu dupat jak chci. Já mám doma berana, můžu dupat do rána. LETADLO Letí letí letadlo, koho by to napadlo. Vyletělo mezi mráčky, pozdravilo všechny ptáčky. Obletělo celý svět, vrátilo se na zem zpět. HODINY Bim, bam hodiny, ubíhají vteřiny. Bim, bam hodiny, jsou u každé rodiny. Bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim. BUBLINA Přišla velká novina, nafoukla se bublina. Bublina se nafukuje, letí, letí poletuje, vyletěla nad náš dům. Udělala prásk a bum. KOLO, KOLO MLÝNSKÝ Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo báác. Vezmeme si hoblík pilku, zahrajem si ještě chvilku, až to kolo spravíme, tak se táákhle zatočíme. ZAJÍČEK Zajíček v své jamce, sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati? Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč! ČÁP Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku? Červenou, zelenou, aj. ZLATÁ BRÁNA Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená, kdo do ni vejde tomu hlava sejde, at je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem. KOLOTOČ Točí se to točí, jak na kolotoči. Toč se, Ančo, toč, máme kolotoč. Kolotoč se točí, až se Anče točí oči. Bááác TOČENÍ Točil se táta okolo bláta. Točila se maminka okolo semínka. Točil se děda okolo sena. Točila se babička okolo vajíčka. Točil se vnouček zakopl o vláček. Bááác TOČÍ SE VAJÍČKO Točí se vajíčko, točí se, točí, chyť si ho slepičko, chyť si ho kočí. Točí se vajíčko, točí se, točí, dívej se, mamičko, jak k tobě skočí. ŽABÁK Houpy, houpy, houpy, co si žabák koupí? Koupí on si za kačku velikánskou klouzačku. Po klouzačce do rybníčka veze klobouk pro vodníčka. Žbluňk!!! HOUPY HOU Houpy hou, houpy hou, sluníčko je za horou, houpy hou, houpy hou, ovečky už z pastvy jdou, houpy hou, houpy hou, hou, hou, hou. HOUPITY Houpy – houpity, houpáme se já a ty. Houpy – houpata, pohoupá mě můj táta. Houpy – houpinku, pohoupáme maminku. Houpy, houpy, bum, pohoupáme dům. HOUPAČKA Houpy, houpy, houpy, Bojí se jen hloupý. Jen ať si nás pejsek straší, My jsme jedli vtipnou kaši.

 

PÍSNIČKY:


AŽ JÁ BUDU VELKÁ Až já budu velká, bude ze mne selka, přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka. MALIČKÁ SU Maličká su, husy pasu, tancovala bych já, až se třasu. Třeba su já malušenka, přece mě má ráda má maměnka. Třeba su já jen maličká, tatíčkova su já holubička. TANCUJ SE MNOU Tancuj se mnou, dám ti koláč, tancuj se mnou, dám ti dva. Naše máma včera pekla a já ti je schovala. Tralala, schovala, ještě jednou dokola, tralala, tralala, tancuje i dům, tralala, tralala, bim, bác, bum. JEDNA, DVĚ HONZA JDE Jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky, máma se raduje, že bude péct vdolky. Nepekla, nepekla, Honza utekl do pekla, pekla, pekla, Honza utekl z pekla. ŠEL ZAHRADNÍK DO ZAHRADY Šel zahradník do zahrady s motykou, s motykou. Vykopal tam rozmarýnu velikou, velikou. Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen. Vyhodil ho zahradníček z okna ven, z okna ven. KOČKA LEZE DÍROU Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem. A bude-li pršet, zmokneme, na sluníčku potom uschneme. KALAMAJKA Kalamajka, mik, mik, mik, oženil se kominík. Vzal si ženu Elišku v roztrhaném kožíšku. Kalamajka dobrá věc, když je zima šup na pec. Když je teplo šup dolů, kalamajku tancuju. HOLKA MODROOKÁ Holka modrooká nesedávej u potoka. Holka modrooká nesedávej tam. V potoce se voda točí, podemele tvoje oči. Holka modrooká nesedávej tam. Holka modrooká nesedávej u potoka. Holka modrooká nesedávej tam. V potoce je velká voda, vezme-li tě bude škoda. Holka modrooká nesedávej tam. Holka modrooká nesedávej u potoka. Holka modrooká nesedávej tam. V potoce je hastrmánek, zatahá tě za copánek. Holka modrooká nesedávej tam. ŠLA NANYNKA DO ZELÍ Šla nanynka do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka. Přišel na ni Pepíček, rozšlapal jí košíček, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty to budeš platiti. Já to platit nebudu, nebudu, nebudu, radši se dám na vojnu, na vojničku. Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty to budeš platiti. MĚLA BABKA Měla babka čtyři jabka a dědoušek jenom dvě. Dej mi babko jedno jabko, budeme mít stejně. Měl dědoušek, měl kožíšek a babička jupku, pojď dědoušku na mazurku, já si s tebou dupnu. JÁ MÁM KONĚ Já mám koně vraný koně, to jsou koně mý. Já mám koně vraný koně, to jsou koně mý. Když já jim dám ovsa, oni skáčou hopsa, já mám koně vraný koně to jsou koně mý. Když já jim dám obroku, oni skáčou do skoku. Když já jim dám jetele, oni skáčou vesele. POŠTOVSKÝ PANÁČEK Jede, jede poštovský panáček jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky. Jede, jede do Rokycan. Jede, jede poštovský panáček jede, jede poštovský pán. Vpředu má truhličku, vzadu má mošničku, jede, jede do Rokycan. PRŠÍ, PRŠÍ Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme, pojedeme na luka až kukačka zakuká. Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala. Ty kukačko nekukej, má panenko neplakej. JÁ MÁM DOMA TRNKU Já mám doma trnku, trnku, trnku, v malovaným hrnku, hrnečku. Vařila ju mamka, mamka, mamka, aby byla sladká, slaďoučká. CIBULÁŘI Hop hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop hej, cibuličku, cibuličku vezou. Cibulička sladká, má panenka hladká, hop hej, cibuláři, cibuláři jedou. KDYŽ JSEM HUSY PÁSALA Když jsem husy pásala, zimou jsem se třásala, teď už husy nepasu, zimou už se netřasu. TRAVIČKA ZELENÁ Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina. Jak se z jara začne pučit, nechci se víc doma mučit, travička zelená, to je moje peřina. Travička zelená, to je moje poležení, travička zelená, to je moje peřina. Když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu, travička zelená, to je moje peřina. ČÍŽEČEK Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi, čížečku, jak sejou mák? Aj, tak, tak sejou mák, aj, tak, tak sejou mák, Aj, tak, tak sejou mák, tak sejou mák. Pověz mi čížečku, jak roste mák? Pověz mi čížečku, jak kvete mák? Pověz mi čížečku, jak zraje mák? Pověz mi čížečku, jak jedí mák? TANCOVALA ŽÍŽALA Tancovala žížala na zahrádce polku, čmelákovi, že jim hrál, dala půlku vdolku. Pojďte pane slimáček, taky na taneček, čmelák dostal, že jim hrál, sladký lívaneček. Potom ji vzal dokola, hrobaříček mladý, čmelák dostal za tanec kousek čokolády. Tancovala žížala od večera k ránu, čmelák dostal k snídani, kousek marcipánu. Při poslední písničce čmelák točí basou, Radostně se usmívá nad veselou chasou. Když byl tanec u konce, sbalili jsme noty, rozešli se v náladě všichni do roboty. UTÍKEJ KÁČO Utíkej káčo, utíkej, utíkej, honí tě kocour divokej divokej, honí tě kocour divokej. Káča utíká, co může, co může, kocour ji chytit nemůže, nemůže, kocour ji chytit nemůže. BĚŽÍ LIŠKA K TÁBORU Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru. Ježek za ní pospíchá, Že jí pytel rozpíchá. Běž zajíčku běž za ní, Pober jí to koření. Liška se mu schovala, ještě se mu vysmála. ČERVENÝ ŠÁTEČEK Červený šátečku kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč. Má milá se hněvá, já nevím proč, já nevím proč, já nevím proč. Trálalalalalala, červená fiala, trálalalalala fialenka. Když jsem si v potoce ruce myla, ruce myla, ruce myla. Šátek jsem do vody upustila, upustila, upustila. Trálalalalalala, červená fiala, trálalalalala fialenka. HOUPY, HOUPY Houpy, houpy, kočka snědla kroupy, kocour hrách na kamnách, koťata se hněvala, že jim taky nedala, houpy, houpy, všichni byli hloupí. BUBENÍČEK Tluče bubeníček, tluče na buben a svolává děti: „Pojďte všichni sem! Zahrajem si na bubínky, máme ručky a paličky, hola, hola, hej, pojďte všichni sem.“ HASTRMANE Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven! KDO TO TLUČE A já pořád: Kdo to je? Kdo to je, že nám nedá pokoje. A já pořád, kdo to tluče, a on bednář na obruče. A já pořád: Kdo to je? Kdo to je, že nám nedá pokoje. Bednář sudy dodělává, přitom velké rány dává. JÁ JSEM KOVÁŘÍČEK Já jsem, já jsem, kováříček jsem. Kladívko mám za pasem, žádný neví, odkud jsem. Já jsem, já jsem, kováříček jsem. HOPSA, HEJSA Hopsa, hejsa, hopsa, hejsa, pojedeme do Brandejsa. Hopsasá, hopsasá, světýlko se natřásá přes potoky, přes hory, přes kameny, přes doly. Hups!!! TAKHLE JEDOU PÁNI Takhle jedou páni, takhle jedou dámy, takhle jedou vojáci, takhle jedou sedláci, takhle jedou světýlka a za každým maminka. TAK SE JEZDÍ Takhle jedou mladí (malí) páni, takhle jedou staří (velcí) páni, takhle jedou husa-husa, husa-husa, husaři. SKÁKAL PES Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále. Řek bych vám, nevím sám - hop a skákal dále. PEC NÁM SPADLA Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví? Starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo. ŽÁBA SKÁČE PO BLÁTĚ Žába skáče po blátě, koupíme jí na gatě. Na jaký, na jaký? Na zelený strakatý. Žába skáče k rybníčku, koupíme jí sukničku. Z rákosí, z rákosí, až si gatě obnosí. HOP A HOP Hop a hop přes příkop, hopy, hopy přes příkopy. Hop a skok přes potok, hopy, skoky, přes příkopy. POUPÁTKO Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů, od rána až do noci, budeš vonět světu. Láska jako květina, roste do poupěte, ten kdo lidi miluje, tomu nejvíc kvete. DOBRŮ NOC, MÁ MILÁ Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech ti je sám Pánboh na pomoc. Dobrú noc, dobre spi, nech sa ti snívajú sladké sny. Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech ti je sám Pánboh na pomoc. Dobrú noc, dobre spi, nech sa ti snívajú o mne sny. KOULELO SE, KOULELO Koulelo se koulelo červené jablíčko. Komu ty se dostaneš má zlatá Ančičko. Koulela se koulela dvě naproti sobě. Komu já se dostanu, než Janíčku tobě. HALÍ, BELÍ Halí, belí, koně v zelí a hříbátka v petrželi. A kravěnky jak panenky, šly se koupat do voděnky. SPI DĚŤÁTKO Spi děťátko spi, zavři očka svý. Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíčci kolébati. Spi andílku spi. Spi, andílku spi, zamhuř očka svý, až se vzbudíš za chviličku, dá ti mamička kašičku, spi, miláčku, spi. Spi, miláčku spi, zamkni očka svý, dám ti buben a housličky, nedá tě za svět celičký, spi děťátko spi. HAJEJ, MŮJ ANDÍLKU Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá děťátko svý. Hajej, nynej, dadej, malej, hajej, můj andílku, hajej a spi. Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi, zamhouři maličký očička svý. Hajej, nynej, dadej, malej, zamhouři maličký očička svý. HALÍ DÍTĚ Halí dítě, kolébu tě, až mi usneš, odejdu tě, do zahrádky na karlátky, do doliny na maliny. DVEŘE DO POHÁDKY Kdyby tady někde byly dveře, co vždy v pravou chvíli otevřou se do pohádky, to bychom se nezlobili. Těmi dveřmi do pohádky mohlo by se taky zpátky, a svět, co jsme opustili, byl by na nás takhle krátký. CHOVEJTE MNE, MÁ MATIČKO Chovejte mne, má matičko, jako míšeňské jablíčko, chovejte mne, má matičko, jako z růže květ. Jen až vy mne vychováte, pak se na mne podíváte, jak mně bude pěkně slušet bílý kabátek. HO HO WATANAI Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky, dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. Ref: Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena. Sladkou vůni nese ti noční motýl z perleti, vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. V dlani motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá. EJ, PADÁ, PADÁ ROSIČKA Ej, padá, padá rosička, spali by moje očička, spali by moje, spali by aj tvoje, spali by, duša má, oboje.

 

POHÁDKY:


PRINCEZNIČKA (F.Hrubín) Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal. Honzíku, máš na mále, přines nám ty korále. Honza běžel za hory, nakopal tam brambory. Vysypal je před krále, „Tady jsou ty korále, jiné už tam neměli, ty už snědli v neděli.“ KUŘÁTKO A OBILÍ (F.Hrubín) Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko za zahradou mezi poli. Pípá, pípá, nožky bolí. Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. „Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi?“ „Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene.“ Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí. „Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?“ Ječmen syčí mezi vousy: „Ptej se pšenic, vzpomenou si!“ Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic. „Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to!“ Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé. A na suchá strniska vítr tiše zapíská: „Vždyť jsi doma, za chalupou. Slyšíš? V stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní a tvá máma za vraty zob, zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.“ „Děkuji ti, žitné pole!“ „Pozdravuj tam ve stodole!“ „Koho, milé políčko?“ „Zrno, i to zrníčko! Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy.“ A tak mámu zakrátko našlo také kuřátko. PALEČEK (F.Hrubín) „Mámo, usmaž koblížky!“ „Až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit synku, dělej něco pro maminku!“ V lese bum, bum, bum, šiška jako dům, za ní druhá, po ní třetí z vysokého stromu letí. Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese. Jde okolo školáček jménem ukazováček. Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne. Zavoláme prostředníčka: „Prostředníčku, pomoz nám!“ Chlapečkovi zrudla líčka: „Nadarmo se namáhám!“ Zavoláme prsteníčka: „Prsteníčku, tak co ty?“ Chlapečkovi zrudla líčka „Šiška dělá drahoty.“ Zavoláme na malíčka: „Pojď malíčku, pomoz nám!“ Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává: „Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte, až zavolám! Tak teď! Hej rup! Už ji nesem ...“ Vracejí se domů lesem, máma jim dá za šišku cukrovanou koblížku. PERNÍKOVÁ CHALOUPKA (F.Hrubín) „Odkud ten náš holub letí?“ „Letím z lesa, milé děti, vrků, vrků, vrků.“ „Cos tam viděl, holoubku?“ „Perníkovou chaloupku u černého smrku.“ „Viděls také Mařenku?“ „Jakpak by ne, holenku! Viděl jsem ji, s Jeníkem krmili se perníkem.“ „A když z okna na zahradu vystrčila babka bradu, nebáli se, holoubku?“ „Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč - a už byli pryč!“ ČERVENÁ KARKULKA (F.Hrubín) Kam, Karkulko malá, kam? Chodím lesem sem a tam. Co ty vlku tady chceš? Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví. Vlku, vlku to je lež! Vlci trávu nejedí! To holčičky nevědí! Vědí, pane vlku, vědí, Ale odkud nepovědí. Náš pes také trávu nejí, Kosti on má nejraději. Já jsem vlk, ne pes. Budu-li chtít sežeru tě! Trávu si jez, máš-li chutě, je jí plný les! Copak máš v tom košíčku? Bábovku a kytičku. A kam neseš košíček? K svátku babičce jej nesu. Už jsem přešla sedm lesů, bydlí támhle kousíček. Chceš-li já tě doprovodím. I ne! Ráda sama chodím. Čímpak je tvůj tatínek? Hádej! Dělá ohýnek, Ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne nic se nehne. Tatínek je myslivec. Aha, to je divná věc! A kdepak je v tuhle chvíli? Kousek odtud vlky střílí, támhle u těch velkých stromů. Počkej na něj chviličku! Už nemám čas, musím domů. A pozdravuj babičku! POLÁMAL SE MRAVENEČEK (J.Kožíšek) Polámal se mraveneček, ví to celá obora. O půlnoci zavolali mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys. Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil neplakej. Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej. Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele, hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele. ČERVENÁ KARKULKA (L.Huml) Na paloučku u doubku má babička chaloupku. Karkulka v červené čepičce k svátku jde popřát babičce. Jak košíček v ruce nese, vlk již na ni číhá v lese: „Pověz, co to máš v košíčku?“ „Samé dobroty pro babičku.“ Vlk se olízne, nic neříká, k chaloupce rychle utíká. Ve světničce potom hned hodnou babičku vlk sněd. U zahrádky za chviličku karkulka volá na babičku. Když pak vešla do dveří žasne, diví se a nevěří. Na posteli pod peřinou vidí babičku zcela jinou. Velké uši, zuby krokodýlí a ty oči za obroučkou brýlí. Jen začala odříkávat přání, vlk ji spolkl bez meškání. Okolo chaloupky myslivec šel, spícího vlka uviděl. Vše pochopil, na nic nečekal, tesákem mu břicho rozpáral. To vám pak bylo děkování, radosti, štěstí i hodování. Myslivec babičce k svátku dal kůži z vlka na památku. PALEČEK (L.Huml) Byl jednou jeden chlapeček, všichni mu říkali Paleček. Kde spal? V kapse u maminky. Proč? Protože byl malinký. Byl malinký, ale přičinlivý: přebíral hrách, rovnal dříví a na poli u lesíka, holečku, sám orával s párem volečků. Jak je poháněl? div se světe, bez biče, jen z ucha dobytčete. Tatínek palečka stál opodál, ruce za zády jenom se smál. Jednou kolem pole z městečka šel kupec: „chci toho chlapečka!“ Zaplatím za něj čtyři dukáty. Husy bude pást, zalévat muškáty. Řekni, půjdeš se mnou, chlapečku? Dám si tě k zlaťákům do ranečku. Jakmile Paleček brázdu dooral, k tatíčkovi prosebně zašeptal: „Neboj se, prodej mě, tatínečku, prokousám si otvor do ranečku. Potom uteču a cestou zpátky posbírám vytroušené zlaťáky.“ Co myslíte, jak to bylo dál? Lakomý kupec domů pospíchal. Když u chaloupky otevíral dvírka, v ranečku mu zůstala jen dírka. A Paleček? Ten u cesty pod akáty s tatínkem počítal zlaté dukáty. O ČERVENÉ KARKULCE (E.Lenartová) Zelená sukýnka, červená čepička, cestičkou pospíchá copatá holčička. Kam červená Karkulka, kampak lesem spěchá? Do chaloupky za babičkou, už tam na ni čeká. V hloubi lesa, ve stínu, něco se tam hýbá, vlk je schován za stromem, na Karkulku číhá. „Nezdržuj mě, vlku, čeká na mne cesta, nesu košík s dárečky babičce až z města.“ „A proč nemáš v košíčku pro babičku kytičku?“ Zas Karkulka pospíchá, natrhala kytičku, zlý vlk zatím v domečku spolkl hodnou babičku. Když Karkulka k domku běží, v posteli vlk klidně leží. Karkulka jde k němu tiše, vlk jen chlamst a má ji v břiše. A co bylo dál? Zlý vlk klidně spal. Když myslivec kolem šel, oknem vlka uviděl. Karkulku i babičku zachránil za chviličku. O TŘECH MALÝCH PRASÁTKÁCH (E.Lenartová) Ze slámy Ňuf domek staví, s kytarou pak práci slaví. Nif si domek z laťek stlouká, hned pak do trumpetky fouká. Jenom Ňaf má práce kupu, už se těší na chalupu. Že se smějí jeho bratři? Však dostanou, co jim patří. Vlk si na ně zuby brousí, mlsně olizuje vousy. Foukne, domek ze slámy hned letí, jako by to bylo smetí. Foukne, zase domek padá, Nif má latěk plná záda. Ňafe, pomoc, vlk je tady, pusť nás aspoň do zahrady. Prasátka se trochu bojí, dům z cihel však pevně stojí. Vlk se ale jen tak nedá, jinou cestu dovnitř hledá. Bum, čvach, komín vede do ohniště, pamatuj si, vlku, příště. Tak skončila pohádka, vlk nesnědl prasátka. PĚT MALINKÝCH CVRČKŮ (J.Hostáň) Pět malinkých cvrčků, rozbolelo v krčku. Šla cvrčice pro doktora k zelenému smrčku. Byl to doktor datel, všech nemocí znatel. Všechno znal, všechno léčil, všechno za pakatel. Vyšetřil pět crvrčků, vymazal jim v krčku. Napsal recept do lékárny k zelenému smrčku. Cvrčínkové milí, pilně léky pili. Ráno lžičku, večer lžičku, až se uzdravili! Pět malinkých cvrčků už nebolí v krčku, vesele se prohánějí pod větvemi smrčku. KOCOUREK MOUREK (I.Štuka) Mourek ještě nezná svět. Rozhodl se tedy hned, že se vydá na výlet. Nejdřív honil myš. Byl k ní blíž a blíž – myš však našla skrýš. Pak náš Mourek našel v háji vrabce, jak si čimčarají. Skočil po nich jako míč – vrabci frnk – a byli pryč. Teď zas Mourek utíká k příkrým břehům rybníka. Plácla žába o hladinu, zcákala mu kožešinu. Ještě z toho měla psinu. Za veverkou dál se hnal, ta se krčí v jehličí, piští na něj: „Či či čí!“ A tak Mourek smutně kouká na brouka a na pavouka. Mourek oči poulí, v jehličnatém lese našel jehličnatou kouli! Šťouchl – teď ho tlapka pálí. Všichni se mu smáli, s ježkem, s tím se nekutálí! Ze světa šel Mourek zpátky, ten svět vůbec není sladký! Mlíčko ano. Mourek pije, uštvaný je, ztrápený je, ale zítra – prosím vás, zítra půjde Mourek zas. POHÁDKA Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou. Povídám, povídám třetí, že na peci spaly děti. A když se vyspaly, po kusu chleba dostaly. BYL JEDEN DOMEČEK Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička, na mističce vodička, v té vodičce rybička. „Kde je ta ryba?“ Kočka ji snědla. „Kde je ta kočka?“ V lesy zaběhla. „Kde jsou ty lesy?“ Na prach shořely. „Kde je ten prach?“ Voda ho vzala. „Kde je ta voda?“ Voli ji vypili. „Kde jsou ti voli?“ Páni je snědli. „Kde jsou ti páni?“ Na hřbitově zakopáni TULI BUM! Tuli bum! Tuli bum! Začal hořet kozí dům. Koza oknem vyskočila, oči svoje vykulila. Macek na zvon zvoní, k ohni všechny honí. Slípka s vědry samý chvat, letí domek polévat. Kohout běží nedýchá, se žebříkem pospíchá. Tuli bum! Tuli bum! Zachránili kozí dům. ULEKANÁ NÁNA Spadla moucha do komína, to vám byla rána! V kamnech právě topit chtěla ulekaná Nána. Jak tu ránu uslyšela, vzkřikla: „Už je ámen!“ Kde se vzala, tu se vzala, muška lezla z kamen. „To jsem ráda,“ řekla Nána, „že jsem neutekla!“ „To jsem ráda,“ řekla muška, „žes mě neupekla!“ OŽENIL SE BRABENEČEK Oženil se brabeneček, vzal si ženu mušku, posadil ji na lavičku, dal ji cucat hrušku. Postavil ji vedle vrby, aby pěkně stála, dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála. BYL JEDEN PES Byl jeden pes, do pece vlez. Ukradl tam topinku, běžel s ní po rynku. Potkala ho vrána, byla jeho máma. Potkal ho zajíček, byl jeho tatíček. Potkala ho kozička, byla jeho babička. Potkal ho vrabeček, byl jeho dědeček. Potkal ho oslíček, byl to jeho bratříček. Potkala ho husička, Byla jeho sestřička. Potkal ho bejček, byl jeho strejček. Potkala ho kočička, byla jeho tetička. Potkal ho kos, ukousl mu nos. Potkal ho Filip, zas mu ho přilíp. MEDVÍDEK MÍŠA Jak to táta včera řek? Narodil se medvídek. Že měl kožich, neznal zimu, medvěd Míša říkali mu. Jídla, pití měl vždy dost, a jak jed, tak také rost. Rostl, rostl, každý den, když byl větší, chodil ven, po lese si s mámou hrával, pampelišky rozfoukával, přes bláto a mokrý mech nosila ho na zádech. Za chviličku Míša již poznal v lese každou skrýš. Věděl, kde se schová křeček, kde má domek mraveneček, kudy včelky lítají po lese a po kraji. Jednou, když si Míša hrál, táta s mámou zašli dál. „Seď tu, Míšo,“ máma říká, „já jdu s tátou do lesíka sehnat něco k jídlu, víš? Seď tu nebo zabloudíš!“ Ale Míša za chvíli začal honit motýly. „Otakárku, otakárku, zapřáhnu tě do kočárku, a ty, šídlo, půjdeš s ním. Leť si! Že tě nechytím?“ Běhá co mu stačí dech, honí šídla po stromech, mezi stromky, mezi stvoly, běhá, až ho nohy bolí, pořád běhá, žádný cíl. A tak Míša zabloudil. Bloudí, bloudí tam a sem, mraky letí nad lesem. „Kde jsi, nebe?“ „Kde bych bylo?“ bác - a v lese uhodilo. Chudák Míša, ten se lek. Hop – a skočil na stromek. Přešla bouřka po horách, Míša pláče, že má strach. Na kožich mu prší z nebe, očka pálí, nožka zebe, už aby byl doma zas. Přešla bouřka, přešel čas. A tak máma druhý den našla Míšu pod stromem. Z kožichu mu voda teče, Slíbil, že už neuteče. Neutek a měl ji rád, a vždycky ji poslouchal. SEDM KŮZLÁTEK V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou zrána koza vstala, svým kůzlatům povídala: „Dneska máme pondělí, musím na trh pro zelí. Navařím vám zelnou kaši, abychom se poměli.” Kůzlátka se radovala. „Ne abyste otvírala!“ Pak si nový klobouk vzala, zástěru si uvázala, vrátka pěkně na zámek: „Buďte hodná – mek mek mek!“ A kůzlátka slíbila. Koza Joza šla a šla a takhle si zpívala: “La la la – mek mek mek, mám já sedm kůzlátek. První bílé, druhé černé, třetí pěkně dvoubarevné, čtvrté celé střapaté, páté strakamakaté, šesté – to je kozlíček, sedmé mámin mazlíček.” Jen co Józa zašla za les, chlupatý vlk z lesa vylez, spustil hlasem, vlčím basem: „Kůzlátka, má děťátka, otevřete maličko, vrrvrr, vrátka nevrátka, nesu dobré zelíčko.“ Ale kdepak kůzlátka! Jenom mrknou přes vrátka, uvidí tam vlka stát, začnou se mu tahle smát: „Ty jsi divná maminka! Ta naše má bílé vousy, na bradičce si je nosí…!“ Jak tohle vlk uslyšel, svěsil uši, zpátky šel – však se zeptá v lese lišek. „Vem si chmýří z pampelišek,“ radily mu tetky lišky. Tak má z pampelišek vousy. Chvíli si je pyšně nosí, Pane – tomu říkám brada! Tak a honem zpátky – tradá! Honem zpátky za kůzlátky: „Otevřete, kůzlátka milá, to jsem já, bradička bílá. Nesu sladké zelíčko, Tak otevřete maličko!“ Ale kdepak kůzlátka! Jenom kouknou přes vrátka – Vlk má bradu jako mrak. Na mou duši – je to tak. „Ty jsi divná maminka! Bradu máš, a kde máš rohy?“ Vlk hned natahuje nohy. Honem zpátky do lesa. „Co radíte, tetky lišky?“ „Dej si za uši dvě šišky.“ To je nápad. A hned zpátky, rohatý zas za kůzlátky. Spustí hlasem, vlčím basem: „Otevřte, kůzlátka milá, to jsem já, bradička bílá, pěkné růžky mám, zelíčko vám dám!“ Ale kdepak kůzlátka! Jen se smějí přes vrátka: „Naše maminka má hlásek, jak když zpívá konipásek, a v tobě to všechno skřípe, jak když kamení se sype! Bradu máš – rohy máš, no ty ale vypadáš!“ Tu nejmenší kůzlátko nastavilo zrcátko. Vlk se zahlíd, strachy mek, honem se dal na útěk. Ten vám ale utíkal! Jak když za ním z flinty pálí. Polem, loukou, po silnici, podle plotů přes vesnici, všichni se mu posmívali. A jak běžel, zakop, spad, plác! a rovnou do rybníka. Smála se mu i ta štika. To vám bylo divadlo! Utopil v něm obě šišky i ty vousy z pampelišky. A jak to dál dopadlo S veselými kůzlátky? Když se Józa vrátila, kůzlátka už dávno spala. A co ráno? Ráno vstala, Zelnou kaši spořádala… Tak. A konec pohádky. PROČ SEDĚLI RYTÍŘI NAD PRÁZDNÝMI TALÍŘI Jednou jeden král rytíře pozval na velikou hostinu. Rybář ulovil dvě štiky pánům hostům do paštiky. Pod stolem tři kocouři, ani líní, ani tlustí – s chutí se hned do štik pustí. Sotva štiky zmizely, je tu kuchař se zelím. Bez oddechu bez zastávky přikutálel čtyři hlávky. Mezitím už hajný lesem pět zajíců v pytli nese na hostinu do zámku. Ušáci se osmělí – a šup rovnou na zelí! Teď dovolte malou zmínku: šest psů má chuď na pečínku! Přes tři dvory, přes tři síně vpadnou rovnou do kuchyně a štěkají jako vzteklí. Zajíci se rozutekli Snad rytíři, kteří zdáli sjíždějí se k panu králi, neodejdou o hladu! Vždyť jestli se cukráři, neuklouznout podaří, dostanou dort s oříšky – sedm pater do výšky! Bác! Cukrář sjel ze žebříku a právě vtom okamžiku vešel ptáčník do dveří. Klobouček má od peří a hned sáhne pod kabát, kde má osm holoubat. Vypustí je z kapes obou – a holoubci? Z dortu zobou! Zatím sklepník víno stočí do devíti beček. Kdo si lokne, ten vyskočí, ale neuteče. Kdo si lokne potají, tomu nožky brnkají: neví kam a neví kudy, do schodů chce válet sudy – ale dřepí v koutku u devíti soudků! Proto deset rytířů jí teď z prázdných talířů – a uprostřed tučných hodů pijí z číší vlažnou vodu. MYŠKA A MAKOVICE Ve sněhové metelici našla myška makovici. Pískla radostí. Ještě, že ta makovice zrníček má na tisíce. Teď mě pohostí. Kousla zdůli, kousla zhůry, makovici zoubky půlí, v tom slyš odspodu: „Hoří! Hoří!“ Muška lezla z makovice za ní můrka krasavice; Brouček jako plyš, za ním sedm mravenečků. Všichni prosí myš: „nebourej nám naši vilku, chcem se prospat ještě chvilku, vždyť je venku mráz. Tak se nám tu krásně spinká, až rozkvete fialinka, rozejdem se zas. Myška se jim klaní k zemi, „ach, přátelé, promiňte mi, já jsem měla hlad. Nejsem žádná loupežnice, jen račte dál do ložnice, jen račte dál spát.“ SLEPIČKA A VAJÍČKO Žili, byli, děd a babka a slepička kropenatka. Jednou snesla slípka vejce, ne nějaké ledajaké, ale veliké a zlaté. Děd s ním ťukl, nerozťukl, babka ťukla, nerozťukla. Pak se šedá myška malá kolem stolu ometala, ocáskem je srazila a vajíčko rozbila. Pláče dědek, pláče babka, slepička je těší, kdáká: „Pročpak tolik naříkáte, dědečku a babičko? Snesu jiné vajíčko. Obyčejné a ne zlaté, na tom si víc pochutnáte!“ O LAKOMÉ OVEČCE Po cestě šla ovce, nesla pytlík s ovsem. Dva dudkové přiletěli, od ovečky ovsa chtěli: „Dej, ovečko, hrstku, aspoň do náprstku.“ A ovečka: „Be-e-éé! to já nesu pro se-bé!“ Přilétly dvě sýkořičky: „Dej nám ovsa aspoň lžičky!“ A ovečka: „Be-e-éé! to já nesu pro se-bé!“ Potom přilét párek špačků: „Dej nám ovsa do zobáčku!“ A ovečka: „Be-e-éé! to já nesu pro se-bé!“ Nese ovce pytlík ovsa, po lávce s ním domů hopsá. Nožka se jí podlomila a lávka se prolomila. Pytlík ovsa celičký spadl rovnou do říčky.

 

A NA ZÁVĚR:


OVEČKY Pásla ovečky v zeleném háječku, pásla ovečky v černém lese. Já na ni dupy dupy dup, ona zas cupy cupy cup. Houfem ovečky seberte se všecky, houfem ovečky seberte se. Berany, berany duc. DOBRÝ DEN II Dobrý den, dobrý den, to byl ale krásný den. Dobrý den, dobrý den, nashledanou za týden. SNĚŽENKA Sotva sněžit přestane, sněženka si přivstane. Na petrklíč zavolá, vyrostou tu dokola. SEMÍNKO Semínko, dobrý den. Jaký’s mělo v noci sen? Zdálo se mi o sluníčku, jak mě volá ven. ŤUKY,ŤUKY Ťuky, ťuky, ťukalo, ve skořápce volalo, ťuky, ťuky, ve vajíčku, nemám místo pro hlavičku. Ťuky, ťuky, ťuk, a najednou – puk! Vejce puklo, na svět juklo kuřátko. ŠEVELÍ TRÁVA Ševelí, ševelí tráva, semínko už vstává, jeden, druhý lísteček, na stráni vyrostl stromeček. VOZILO SE NA JAŘE Vozilo se na jaře, tralalalalá, slunce v zlatém kočáře, tralalalalá. Kampak jedeš sluníčko, tralalalalá, vezu jaro Ančičko, tralalalalá. Tralá, tralá, tralalalalá. OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK Nejedna studánka malá se o pramínek bála. Aby nezapadl do kalu, do bahna a do kamení, tak jako člověk do soužení. Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese. A kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo. SEMÍNKA V zimě v zemi všechno spí, na jaře se probudí. A ta země maminka, vychová nám semínka. SLUNÍČKO Sluníčko se vyspinkalo, umylo se v ranní rose. Protáhlo se, zamrkalo, na oblohu pospíchalo. VODA,VODIČKA Voda, voda, vodička, ryba, rybka, rybička, žába, žabka, žabička, udělala žbluňk! LOUKA Nejdřív roste travička, potom velká tráva. Z té trávy je louka. V louce plno sedmikrás, uklání se, zdraví nás, když tam větřík fouká. MRAVENEČEK Leze, leze, mraveneček, zastaví ho mez. Kdyby byl jen trochu větší, byl by na ni vlez. Ale on je cinky-linky, mraveneček malilinký, a tak běží nazpátek, rozhazuje kabátek. VČELKA Včelka lítá po trávníčku, sedá z kytky na kytičku. Za chvíli však letí zpět dělat dětem dobrý med. ŽABIČKA Co má ráda žabička? Hrušky nebo jablíčka? Ale kdepak, neuhodli! O to se vás neprosí. O studánku žabka prosí, o studánku v rákosí. ŽÁBY Za šera a za rosy, sedí žáby v rákosí. Jedna hraje, druhá zpívá, do noty jim třetí kývá. VČELKA Včelka lítá sem a tam, od fialek k růžičkám. Od růžičky v lípy květ, všude sbírá sladký med. RÁČEK Ráček, ráček, rak, kouká do oblak. Kouká k nebi, nepohne se, hlídá mrak, co vodu nese. Mrak, co nosí ve džbánku, déšť pro jeho studánku. KLAPY KLAP Klapy klap, klapy klap, nohy dlouhé, je to tak, k rybníku se blíží čáp. Žáby skáčou do rybníka, žáby skáčou do louže, čáp je chytit nemůže. FOUKEJ, FOUKEJ VĚTŘÍČKU Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou sladké obě dvě. PRŠÍ Prší, prší, kapky se vrší, prší, prší, kapky se vrší, kap, kap, kap, kap. Padaly, padaly, dešťové kapičky, kap, kap, kap, kap, padaly do plechu, dělaly neplechu, kap, kap, kap, kap. Prší, prší, kapky se vrší, prší, prší, kapky se vrší, kap, kap, kap, kap. HRUŠKA Hruško, hruško, spadni sem, nebo si tě setřesem! LISTOPAD Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát. Každý přece snadno zjistí, že už začal listopad. DVA PAVOUČCI Dva pavoučci lezli vzhůru, soukali si síť. Jeden z nich se spustil dolů a teď si mě chyť! OŘECHY Má maměnka cosi má, cosi má, schovala to do sena. A byly to ořechy, ořechy, byly jich tam dva měchy,dva měchy. VLAŠTOVIČKO, LEŤ Vlaštovičko, leť, už je na tě čas, listí žloutne, poletuje, po strništích vítr duje, brzy bude mráz. VĚTRNÍČEK Foukej, větříčku, do větrníčku. Foukej, větříčku, do větrníčku. Zafoukej shora, zdola, rozhoupej mlýnská kola. Foukej, větříčku, do větrníčku. JABLÍČKO Malé bílé prsty, co nám nesou v hrsti? Rozevři je maličko, nic v nich není? Jablíčko! VLOČKA Volá vločku vločka, ať prý na ní počká, že neví kam padá, má zavřená očka. SVĚTLA Světla, světla, lucerničky, ta nám září jako svíčky. Velké lampy zas, nesou noční čas. A ta malá světýlka, přicházejí zlehýnka. Krůček tam a zase zpátky, hop, a vklouznou do pohádky. KOMINÍČEK Kominíček šel na půdu, aby komín vymetal. - vymeteme komín - Kominíček šel zas dolů, aby štětku vyklepal. vyklepeme štětku – ZKŘEHLÉ RUCE Ruce zimou zkřehly, prsty už se nehly. Musíme je rozhejbat, teplo na ně přivolat. ŘEŽU DŘÍVÍ Řežu, řežu, dříví, až jsem celý křivý. Řežu dříví z ořechu, narovnám ho pod střechu. Řežu, řežu, polínko, uvař kaši, maminko! VYKUKUJE MYŠKA Vykukuje myška z díry, celá zkřehlá od zimy. Nemá čím by zatopila, musí si jít pro dříví. Kdyby slunko povykouklo, třeba jenom na chvíli, nemusela by už myška choditi ven pro dříví. ZIMA, ZIMA, ZIMIČKA Zima, zima, zimička, hází bílá peříčka. Děti si je chytají, koule si z nich dělají. OBLOHA Obloha je celá šedá, vločka na zem cestu hledá. A když spadne maličká, září jako hvězdička. MRÁZ Mráz rybníky zasklívá, mrazík zase louže. Když se nikdo nedívá, sám se po nich klouže. KOULE Kuli, kuli, kulilá, to je koule sněhová. Kuli, kuli, kulilá, koule už je hotová. Aj tak tak, aj tak tak, tak se staví sněhulák. VRÁNA A HAVRAN Zaťukala černá vrána, zaťukala na havrana. Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane? Ťukej, ťukej, milá vráno, jaro přijde možná ráno. KAM SE SCHOVAL JEŽEK Kam se ježek schoval v zimě? Neklouzal se, nesáňkoval, zahrabal se do listí, od té doby spí a spí. Zahrabal se do země a zavolal vzbuďte mě až zavoní fialky, zapískají píšťalky. VRÁNY Přiletěla vrána, sedla na jedli. Přiletěla druhá, sedla vedle ní. A ta třetí na špičku, zazpívala písničku. SNĚHULÁK Sněhuláček panáček, má na hlavě plecháček. Místo očí uhlíky, a až dolů knoflíky. Stojí, stojí, bos, a má dlouhý nos! TIŠE SNĚŽÍ Tiše sněží, vzduch je svěží, špičky věží zdobí sníh. Zajíc běží loukou stěží, celá leží v závějích. ŠEL JANEČEK NA KOPEČEK Šel Janeček na kopeček, hnal před sebou pět oveček. A šestého berana, se zlatýma rohama. ŠNEK Leze, leze šnek, nese si domek. Najednou se lek! Vystrkuje tykadla, a šiška upadla! VĚŽ Stavím, stavím věž, po schodech tam běž. A v té věži visí zvonec, jak zazvoní, tak je konec! MYŠKY Myšky chodí tuze tiše, mají tlapky jako z plyše. Tiše myši, ši, ši, ši, ať vás kočky neslyší. LIŠKA Liška lesem chodí, jak se jí to hodí. Protože jí kručí v břiše, musí chodit hezky tiše. MEDVĚD Medvěd tančí, přitom bručí, maličkého tančit učí. Medvěd zpívá, hlavou kývá, maličký se na něj dívá. PRINCEZNA Když princezna tancovala, korálky si roztrhala. Ze šňůrky se rozsypaly, do koutů se skutálely. Hledáme je, sbíráme, na šňůrky navlékáme. Princezna se raduje a vesele tancuje. DUPY, DUPY Dupy, dupy, klapy, klapy, čí jsou tyhle sloní tlapy? Když ty tlapy zadupou, třesou celou chalupou! JEŽEK Ježek dupe na zahradě, dupy, dupy, dupy, dup. Za ním cupe ježčí mládě, cupy, cupy, cupy, cup. Jeho hodná ježčí máma, stojí na zahradě sama. A směje se rozevlátá, bude dupat jako táta. SKŘÍTEK Na kameni skřítek klepe kladívečkem ťuky,ťuk. Tam, kde skála skrývá krystal, cinkne tiše krásný zvuk. Cink! HLUBOKO V LESE Hluboko v lese, pod skalami, cupity, dupity, rum, bum, bum, hlídají poklad lesní skřítci, hlídají poklad i svůj dům. Každý má malou lucerničku, svítí si sobě na cestičku, klip, klap, klip, klap, klop. HVĚZDIČKY Na nebíčku jsou hvězdičky, na zemi zas lucerničky. Já jsem malý skřítek, a se světlem svým, po zemi já kráčím, hvězdičky zdravím. SKŘÍTEK A ZVÍŘÁTKA V háječku kousek od doubku má skřítek lesní chaloupku. Je hezká, i když maličká, sedává na ní sovička. Ráno skřítek u vrátek vítá spoustu zvířátek. Všechny je má stejně rád, chodí mu sem pomáhat.

 



SEZNAM LITERATURY:

J.Lada:
Veselý krok přes celý rokJ.Lada: Říkadla

J.Lada:
Říkadla naší babičky

M.Motlová:
Česká říkadla, hádanky, písničky

František Synek:
Říkáme si s dětmi, Archart 1998

Zdeněk Šimanovský:
Lidové písničky a hry s nimi, Portál 1999

Jana Hanšpachová:
Hry pro maminky s dětmi, Portál 2001

Petr Jánský:
Já, písnička I.díl, Music Cheb 1999

Jaroslav Krček:
Nad kolébkou, Portál 1991

Co se s Kenny naučíme, Baby club Kenny, 1999

Pavel Kopta:
Zpívánky, Panorama 1990

Ing. Vladimír Macek:
Paci, paci, pacičky, říkadla pro nejmenší

Luboš Huml:
Říkadlové hrátky nejen se zvířátky, Levné knihy 2006

B.Borová, D.Trpišovská, S. Skoumalová, V. Smejkalová:
Cvičíme s malými dětmi, Portál 1998



Sestavila a upravila pro cvičení s dětmi Světýlka
Hanka Škubalová.

3. vydání, Praha 2005

 

Podrobné informace nejlépe zjistíte na pobočkách daných pojišťoven telefonicky nebo na jejich internetových stránkách.